Filip Topol
Narodil se 12. 6. 1965 v Praze. Svou hudební tvorbu zahájil zhudebňováním textů svého staršího bratra Jáchyma. Veřejně poprvé vystoupil ve dvanácti letech před premiérou Pašijových her skupiny Plastic People of the Universe na Hrádečku u Václava Havla. Na počátku roku 1979 založil spolu se spolužáky ze ZDŠ Janem Hazukou (basová kytara) a Davidem Skálou (bicí) kapelu Psí vojáci. Jejich první koncert se konal v listopadu téhož roku v rámci Pražských jazzových dní ve sportovní hale na Folimance. Až do roku 1986 prožívala kapela "klasické undergroundové období". Psí vojáci hráli ojediněle po různých sklepích a stodolách. Tvorbu z tehdejší doby dokumentují podzemní "studiové" nahrávky (Baroko v Čechách atd.). Filipovi Topolovi se podařilo vystudovat gymnázium a později obor varhany na Konzervatoři pro pracující. V roce 1986 získala skupina tzv. "zřizovatele" a mohla veřejně vystupovat pod krycím názvem PVO (Psí vojáci osobně). Ve stejné době ovšem Filip Topol podepsal Chartu 77. Peníze získával tím, že pracoval jako programátor pro podnik Svazu invalidů META.
Po listopadu 1989 se skupina Psí vojáci profesionalizuje. Vedle nahrávání desek a koncertních turné s kapelou vystupuje Filip Topol také samostatně na sólových koncertech (včetně varhanních), píše hudbu k divadelním hrám, doprovází němé filmy na klavír, hraje ve filmu (hlavní role ve filmu Z. Tyce Žiletky - 1993), píše prózu, kreslí, cestuje a ničí si zdraví.
V roce 1998 podstupuje operaci slinivky břišní. Přestává ho zajímat alkohol a proměňuje svůj život. V současné době se kromě vlastní tvorby věnuje především hudbě osmnáctého století. Miluje Sylvii Cayer, W. A. Mozarta, G. F. Händela, stejně jako J. Haydna, D. Cimarosu a mnoho dalších skladatelů. Budoucnost vidí optimisticky, protože nemá cíl. Má rád velryby, racky a psy. Váží si upřímnosti, oceňuje toleranci. Nemá rád neohlášené návštěvy. Žije v dobrovolné izolaci ve svém pražském bytě, kde šílí blahem nad operami dávno mrtvých autorů. Většinou se cítí šťastný a přemýšlí jak dosáhnout průsvitnosti v hudbě.
Petr Kofroň a Filip Topol při natáčení CD.
Foto (c) Jiří Volek.
Co říká Filip Topol ke společné desce s Agon Orchestra?
...K minimalismu autor hudby dodává: "Moc ho na albu necítím, i když nejsem ani znalec, ani obdivovatel tohoto stylu. Na mě ta deska působí jako sen. Poznávám v něm svoje skladby. Jsou tam, to je jasné, ale jsou tak posunuté, že jsou to jako by nová díla, a je pro mě nesmírně vzrušující cítit základ a historii jejich původního určení. Vlastně Glasse, kromě Koyaanisquatsi, moc neznám. A jde to spíš kolem mě. Ale s aranžemi jsem spokojený, protože to Kofroň posunul někam, kde se mi otevřel prostor, v němž se dalo se skladbami hýbat a čarovat."...
...Není náhodou, že bonus v podobě skladby Russian Mystic Pop Op. IV. zůstal v čistě instrumentální podobě, protože Filip neměl chuť vracet se k textu: "Hej, hej, jsem mladej." Ale jinak nahrávání pro hudebníka znamenalo úžasné dobrodružství: "Vlastně je to takový paradox: Všechno jsem to moc dobře znal a přesto to bylo nové."...
Z recenze v Hospodářských novinách, 30. 11. 2001, autor: Petr Slabý
