Philip Glass - Solo Piano (program)
Glassovo sólo pro klavír v Divadle Archa (Denní telegraf)

Fotografie z představení
Plakát k představení




Philip Glass - Piano Solo

Host: Allen Ginsberg

25. a 26. března 1996

Program dnešního večera sestává jak z hudby přímo napsané pro sólový klavír, tak z řady skladeb určených původně pro varhany nebo pro kombinace nástrojů. Veškerá hudba pochází z období od roku 1976 do současnosti.

Mad Rush (Bláznivý spěch), 1981
Tato skladba byla napsána pro dalajlámovo první veřejné vystoupení v New Yorku na podzim roku 1981. Původně měla otevřenou strukturu a otevřený konec. Philip Glass ji hrál poprvé na varhany při vstupu dalajlámy do katedrály svatého Jana. Později skladbu využila Lucinda Childs pro taneční choreografii stejného názvu.

Metamorphoses II., IV., V. (Proměny II., IV. a V.), 1989
Těchto pět klavírních skladeb pochází jednak z filmu Errola Morrise A Thin Blue Line (Tenká modrá čára), jednak z divadelního představení Kafkovy Proměny, zpracované Geraldem Thomasem a poprvé uvedené v Sao Paulu v Brazílii. Hudební propojení obou děl je vhodnou syntézou - nejen proto, že oba projekty se uskutečnily ve stejnou dobu.

Allen Ginsberg:
On Cremation of Chögyam Trungpa, Vidyadhara (Kremace Chögyama Trungpy, Vidyadhary), 1987
Song (Píseň ), 1954

Přestávka

The Fourth Knee Play (Čtvrtá mezihra), 1976
Mezihra z opery Einstein na pláži (Einstein on the Beach), která vznikla ve spolupráci s divadelním režisérem, výtvarníkem a dramatikem Robertem Wilsonem. Knee Plays tvořily spojovací články scén tohoto šestihodinového díla o čtyřech dějstvích. Původní verze, z níž pochází tato úprava, byla napsána pro mužský sbor a sólového houslistu, jenž hrál roli Einsteina.

Six etudes (Šest etud), 1994-1995
Těchto šest etud je součástí celovečerního "rozepsaného díla", jež má být dokončeno v roce 1997. Hotové dílo bude obsahovat šestnáct etud, z nichž už existuje prvních osm. Každá etuda přistupuje ke klavíru poněkud odlišným způsobem, což dává vzniknout pozoruhodně rozmanitému celku. Etuda č.6 vznikla na zakázku Festivalu v Sydney, jenž ji zařadil mezi svá představení.

Satyagraha (1980)
Satyagraha je druhou z trilogie oper, která začala Einsteinem na pláži a končí operou Akhnaten v roce 1984. Tématem opery Satyagraha je nenásilná společenská přeměna, jak ji prosazoval Mahátmá Gándhí. Trilogie jako celek byla provedena v roce 1989 v německém Stuttgartu. Hudba, kterou uslyšíme v klavírní úpravě, se objevuje na konci třetího dějství a v opeře má funkci epilogu.


Philip Glass
Phlip Glass se narodil v Baltimoru ve Spojených státech. Hudbu objevil v dílně svého otce, který byl opravářem radiopřijímačů a prodával také gramofonové desky. Ty, které nikdo nekupoval, bral domů a hrál je svým třem dětem, aby přišel na to, proč o ně zákazníci nestojí. Náhodou mezi nimi byly i nahrávky velkých komorních děl, a budoucí skladatel se tak seznámil s Beethovenovými kvartety, Schubertovými sonátami, Šostakovičovými symfoniemi a další hudbou, která tehdy nebyla právě v módě. Až teprve v době svého dospívání začal objevovat "standardnější" vážnou hudbu.
          Glass se učil od šesti let hrát na housle a o hudbu projevil vážnější zájem, když v osmi letech začal s příčnou flétnou. V patnácti mu začal vadit jednak omezený repertoár pro flétnu, jednak mdlý hudební život v poválečném Baltimoru. Ve druhém ročníku střední školy se přihlásil k přijímacím zkouškám na Chicagskou universitu a úspěšně je složil. Za podpory rodičů se přestěhoval do Chicaga, kde se živil příležitostnými pracemi v restauracích a nakládáním na letištích. Studoval matematiku a filosofii a ve volném čase cvičil na klavír. Zaměřoval se na skladatele jako Ives a Webern.
          V devatenácti zakončil studium na Chicagské universitě a přestěhoval se do New Yorku. Rozhodnut vydat se na skladatelskou dráhu, začal studovat na Julliard School. V té době už opustil dvanáctitónovou techniku, kterou používal v Chicagu, a přitahovali ho spíše takoví američtí skladatelé jako Aaron Copeland a William Schuman.
          Ve věku 23 let měl za sebou studium u učitelů, kterými byli například Vincent Persichetti, Darius Milhaud a William Bergsma. Odmítl serialismus a jeho zájem se přesunul na excentričtější skladatele, jako jsou Harry Partch, Ives, Moondog, Henry Cowell, Virgil Thomsonn, sám však zatím nenašel své vlastní vyjádření. Během hledání odešel do Paříže a dva roky intenzivně studoval pod vedením Nadii Boulangerové.
          V Paříži si Glasse najal jeden filmový producent, aby transkriboval indickou hudbu Raviho Shankara do notace, kterou by mohli číst francouzští hudebníci, a během této práce Glass pronikl do postupů indické hudby. Záhy poté zavrhl svou dosavadní tvorbu a po studiu hudby v severní Africe, Indii a Himálajích se vrátil do New Yorku a začal uplatňovat indické techniky ve vlastní tvorbě.
          V roce 1974 už měl na svém kontě úctyhodné množství nové hudby, jejíž velkou část využívala divadelní skupina Mabou Mines (Glass byl jejím spoluzakladatelem) a kterou
z velké většiny složil pro vlastní soubor Philip Glass Ensemble. Toto období vyústilo ve skladbu Music in 12 Parts (Hudba ve dvanácti částech), čtyřhodinové shrnutí Glassovy nové hudby, a dosáhlo vrcholu v roce 1976 operou napsanou spolu s Robertem Wilsonem, Einstein on the Beach (Einstein na pláži). Jde o epické dílo v délce čtyř a půl hodiny, které se dnes považuje za mezník v hudebním divadle 20. století.
          Glassova tvorba po napsání Einsteina sahá od opery- Satyagraha, Akhnaten, The Making of the Representative for Planet 8 (Stvoření zástupce pro osmou planetu), The Fall of the House of Usher (Pád domu Usherů), The Juniper Tree (Jalovec), Hydrogen Jukebox, přes hudbu k filmům - Koyaanisquatsi, Mishima, The Thin Blue Line (Tenká modrá čára), Powaqqatsi, A Brief History of Time (Stručná historie času), The Light (Světlo), Itaipu, The Violin Concerto, Low (Nízko), až po smyčcové kvartety č.2-5, které nahrál Kronos Quartet. Glass vytvořil hudbu pro taneční představení - A Descent into the Maelstrom (Sestup do víru) pro Molissu Fenley, In the Upper Room (V horním pokoji) pro Twylu Tharp, a tak těžko zařaditelné divadelní kusy jako The Photographer (Fotograf), 1000 Airplanes on the Roof (Na střeše tisíc letadel) nebo Mysteries And What's So Funny? (Mystéria, a co je na tom k smíchu?).
          K jeho nejnovějším dílům patří The Voyage (Cesta), dílo složené na zakázku Metropolitní opery; dále pak komorní opera Orphée a projekt La Belle et la Bęte na motivy filmů Jeana Cocteaua (Orfeus a Kráska a zvíře). Na objednávku Brooklynského filharmonického orchestru vznikla 2nd Symphony (Druhá symfonie). Třetí symfonie - 3rd Symphony - poprvé zazněla v podání Stuttgartského komorního orchestru. Mezi současné projekty patří nová skladba pro Rascher Saxophone Quartet, dvojí spolupráce s Robertem Wilsonem, Monsters of Grace (Obludy milosti) a White Raven (Bílý havran). Divadlem Teatro alla Scala byl objednán nový balet pro Beniho Montressora, The Witches of Venice (Čarodějky z Benátek). Philip Glass píše též třetí a závěrečnou část cocteauovské trilogie - tanečně-divadelní dílo pro choreografku Susan Marshallovou na motivy filmu Les Enfants Terribles.
          Philip Glass byl v roce 1995 francouzskou vládou jmenován Rytířem svobodných umění a je nositelem čestných titulů z Brandeis University, The University of Arts ve Philadelphii a The State University of New York v Buffalu.


Allen Ginsberg
Jeden z nejvýznamnějších žijících amerických básníků není v Praze naštěstí poprvé. Všeobecně známá je historie z jara 1965, kdy Ginsberg zavítal na svých cestách světem i do Prahy, kde nechtěně šokoval svým uvolněným jednáním, aby byl posléze, po nepříjemném zájmu StB a na příkaz samotného prezidenta Novotného, posazen do letadla směrem na Londýn. Známý je také fakt, že krátce před vyhoštěním byl Allen Ginsberg zvolen Králem Majálesu. Stejnojmennou báseň, kterou napsal ještě před přistáním v Londýně, od té doby často recituje.
          Allen Ginsberg se narodil v roce 1926 v Patersonu ( New Jersey) a studoval na Kolumbijské univerzitě. V druhé polovině 40. let se seznámil s Jackem Kerouacem a Williamem S. Burroughsem - tato setkání ovlivnila všechny tři tvůrce na celý život a kromě toho dala vzniknout literárnímu hnutí, jež bylo později označeno jako "beat generation".
          Věhlas získal Ginsberg relativně brzy - jeho dlouhá báseň Kvílení, obsažená ve stejnojmenné sbírce, byla v roce 1956 prohlášena za obscénní a jak Ginsberg, tak její nakladatel básník Lawrence Ferlinghetti, byli postaveni před soud. Porota ale dala na dobrozdání věhlasných literárních kritiků a literátů a obvinění zrušila. Kvílení se od té doby stalo v Americe druhou nejprodávanější sbírkou poezie!
          Pro beatníky, a nejen pro ně, bylo charakteristické veřejné předčítání poezie - Ginsbergův hlas byl pro recitaci jako stvořený. Později se Ginsberg začal doprovázet na misionářské harmonium, spolupracoval jak s rockovými a jazzovými, tak s klasickými hudebníky, vydal řadu alb. Ke spolupráci s Philipem Glassem došlo víceméně náhodou. "Potkali jsme se v knihkupectví St. Mark's Place a napadlo nás, že bychom mohli spolu něco udělat. Allen vzal z regálu knihu svých veršů a na místě jsme jich vybrali asi dvacet." Mezi vybranými ukázkami byl i úryvek z rozsáhlé básně Wichita Vortex Sutra.
          Z toho potom vznikla ve spolupráci s výtvarníkem Jerome Serlinem a s režisérkou Ann Carlsonovou celovečerní opera Hydrogen Jukebox pro šest zpěváků a malý orchestr.


Diskografie Philipa Glasse

Akhnaten Sony Masterworks M2K 42457
Anima Mundi Nonesuch 79239-2
La Belle et la Bęte Nonesuch 79347
Dance Nos. 1-3 Tomato Records TOM-8029
Dance Nos. 1-5 Sony Masterworks M2K 44765
Dance Pieces Sony Masterworks MK 39539
Einstein on the Beach Sony Masterworks M4K 38875
Einstein on the Beach Nonesuch 79323-2
The Essential Glass Sony Masterworks SK 64133
Glassworks Sony Masterworks MK 37265
Glass Organ Works Catalyst 09026618252
Hydrogen Jukebox Nonesuch 79286-2
In Good Company Point Music 434873-2
Itaipu Sony Masterworks SK 46352
Koyaanisquatsi Antilles/Island 422-814042-2
Kronos Quartet Nonesuch 79111-1
Kronos Quartet Performs Philip Glass Nonesuch 79356
Low Symphony Point Music 438 150-2
Mishima Nonesuch 79113-2
Music in Similar Motion Music in Fifths Chatham Square 1003
Music in Twelve Parts Virgin/Venture 802768995
Music in Twelve Parts Virgin 91311-2
Music with Changing Parts Nonesuch 79325-2
North Star Virgin V2085
1000 Airplanes on the Roof Virgin 91065-2
Passages Private Music 2074-2-P
The Photographer Sony Masterworks MK 37849
Piano Two Private Music 2027-1-P
Platinum Virgin V2141
Powaqqatsi Nonesuch 79113-2
Satyagraha Sony Masterworks 13M 39672a
Satyagraha Sony Masterworks M3K 39672
The Screens Point Music 4329662
Solo Piano Shandar 83515
Solo Piano Sony Masterworks MK 45576
Songs From Liquid Days Sony Masterworks MK 39564
Songs From the Trilogy Sony Masterworks MK 45580
Strung Out for Amplified Violin Music Observations CP2
The Official Music of the XXIIIrd Olympiad CBS Records 7464-39322-1
The Thin Blue Line Nonesuch 79209-2
Two Pages... Nonesuch 79326-2
Violin Concerto Deutsche Grammophon 437 1912


Celosvětový management:
International Production Associates Inc.
584 Broadway, Suite 1008 New York City 10012
Tel.: 212 - 925 - 2100 Fax: 212 - 925 - 2426
Contact: Jedediah Wheeler or Linda Greenberg

Poděkování za podporu tohoto projektu patří Československé obchodní bance, a.s.






Glassovo sólo pro klavír v Divadle Archa

V pražském Divadla Archa vystoupil v pondělí večer americký skladatel Philip Glass v prvním ze dvou sólových recitálů, v nichž jako hosta uvedl svého krajana, beatnického barda Allena Ginsberga. Koncertu předcházela odpoledne tisková konference za účasti obou protagonistů, kteří se nechali slyšet, že "hudba a poezie jsou vždy pozitivní silou díky své touze komunikovat, vytvořit nový jazyk."

Minimal music se stala zdařilým pokusem o reformu soudobé hudby. Snaha o přímočařejší vyjádření proto přivedla většinu skladatelů z okruhu repertitivní hudby i k roli výkonných umělců.
          Krátce po dvacáté hodině vystoupil na scénu nabitého sálu Divadla Archa Philip Glass. V černé košili a šedých kalhotách nepůsobil ani v nejmenším jako upjatý umělec, možná i diky takovéto neformálnosti byl zcela koncentrován na hudbu. Spojení hudebního minimalismu a sólového klavíru nevyznělo vůbec nudně či monotónně. Přispěla k tomu i dramaturgie koncertu, kterou částečně pozměnilo Ginsbergovo hostování.
          Úvod vystoupení patřil skladbě Mad Rush, kterou autor složil pro dalajlámovo veřejné vystoupení v New York City na pozdim ´81. "Zahuštěná" zvuková architektura klavírní transkripce nezapřela originální partituru psanou pro varhany. Křehký, komorní kontrast představovala většina ze tří částí cyklu Five Metamorphoses. Před přestávkou uvedl Philip Glass jako hosta Allena Ginsberga, aby společně představili dvě vloni zhudebněné básně: On Cremation of Chögyam Trungpa (připsané roku 1987 památce Allenova guru) a starší Song, který vznikl roku 1954 a byl zařazen do slavné sbírky Howl (Kvílení).
          Milý moment představovala minipřednáška o historii a synopsi každé z básní, kterou Allenu Ginsbergovi, jenž má dnes image svérázného univerzitního profesora, simultánně tlumočil ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab. Druhá část večera byla sólovým výstupem Philipa Glasse, kdy skladatel předvedl dvě ukázky z oper Einstein On The Beach a Satyagraha, oddělené šesticí novějších etud, v nichž dokonale představil své technické kvality i zvukové možnosti nástroje.
          Nadšené hlediště divadla si vedle nesčetných "děkovaček" potěšené legendy vytleskalo dva přídavky. Oním očekávaným byl zhudebněný fragment rozsáhlé protiválečné básně Wichita Vortex Sutra, kterou Glass s Ginsbergem později zařadili do rámce komorní opery Hydrogen Jukebox. Philip Glass tak v praxi dokázal, že proklamace o sdělnosti "reformované" soudobé hudby nejsou jen prázdným pojmem.

Pavel Víšek, Denní Telegraf, 27. 3. 1996