Stranky farnosti sv.Ludmily

Žel, o životě tohoto kněze se kromě níže uvedeného textu, převzaného ze serveru Hamelika, nepodařilo více najít.

Zaniklý poutní kostel sv.Blažeje u Branišova

Prastaré poutní místo bývalo v Branišově, jižně od Toužimi. Na břehu zdejšího rybníka stojí zřícenina někdejší slavné poutní kaple sv.Blažeje, kam mířili v létě poutníci ze všech směrů a kde stávaly o pouti kramářské stánky. Na dně rybníka stával ve středověku dvůr Janovec.

Po desítky let zůstává v ruině někdejší slavný poutní branišovský kostel sv.Blažeje. Kostel měl šindelovou střechu a vyhořel ve čtvrtek na Boží Tělo v roce 1957, když byl zasažen bleskem. Vedle byl sice rybník, ale oheň se nezdařilo uhasit. Kostel měl tehdy na starost farář z Vidžína, Karel Mejdrech, který bydlel v městě Teplá a musel do okolních kostelů farnosti Vidžín pěšky docházet.

J.G.SOMMER (1838) uváděl ves Branišov s 20 domy a 134 obyvateli, s poddanskou kontribuční sýpkou a s kostelem sv.Blažeje, kde jsou konány čtyřikrát v roce slavnostní bohoslužby. Kdysi tu existovalo malé panství s vesnicí JANOV, která se rozprostírala v místech dnešního rybníka. Toto zboží odkoupil klášter Teplá v roce 1320 od Abrahama ze Sychlice a jeho syna Haranta za 210 marek těžkých pražských grošů. Avšak opat Vyšemír po neúrodných letech 1313, 1315 a 1316 nemohl celou sumu najednou splatit. Proto se za něho museli zaručit dva měšťané ze Stříbra – rychtář Peregrýn a Pesold, zvaný Špatl. Pozdější opat Beneda pronajal 15.6.1346 Branišov i s Janovem Heřmanovi, synovi pana Oty Lyska, za 100 žoků českých grošů. Ale konventní bratři, a z nich především Laurenz Puchelberger a Heinrich z Prahy, zažalovali za to opata kvůli rozhazování klášterního majetku u generála premonstrátského řádu Johanna. Dne 10. května 1347 byla stížnost vyšetřována v klášteře Teplá a uzavřena až 2.září 1347 v Praze smírem mezi žalobci a opatem. Po husitských válkách dvůr Janov zchátral a opat Zikmund v roce 1476 nechal na jeho místě založit rybník, nazývaný po staletí Janowec, a teprve nověji (1878) "Kaperlteich".

BRANIŠOV patřil k farnosti VIDŽÍN, což byla rozlehlá farnost s obcemi Dřevohryzy, Dobrá Voda, Prachomety, Nežichov, Bezděkov, Branišov, Žernovník, Domky u Nového mlýna, Nový dvůr, dům Kapellenhaus, domky Sonnenberg a osm mlýnů na Úterském potoce. Celá oblast je velmi starého založení. Původně králopvský majetek, který nechal král Václav I. své matce Konstancii, vdově po Přemyslu Otakaru I. Od ní majetky odkoupil v roce 1233 klášter Teplá. V roce 1880 se tu uvádělo šest bohoslužeb v roce. Slavnostní pouť nebyla na sv.Blažeje dne 3.února, ale vždy třetí neděli po svatodušních svátcích. V tento den sem přijížděli krámkaři se svým zbožím a přišlo velké množství lidí, které - jak se podivoval historik Franz KLEMENT (1882) - lze prý srovnat jen s poutí na Švamberku na sv. Máří Magdalenu (22. července), která má ovšem charakter celozemské pouti.

Historik ANTON GNIRS (1932) připomínal poutní kostel sv.Blažeje jako pradávné centrum větší farnosti, kterou tvořily obce Bezděkov, Branišov, Nežichov a Třebouň. Na místě dnešního poutního kostela podle tepelských análů (XVI./28) stával starší kostel již v roce 1320. Barokní kostel sv.Blažeje - dnes v ruině - byl postaven za tepelského opata Raimunda III. 1732-1733 a roku 1734 následovala konsekrace kostela. Jméno stavitele není v listinách uvedeno. Na vysoké šindelové střeše byla posazena na vrchol presbytáře sanktusová věžička s cibulovitou stříškou. Jednoloďový kostel rozšiřoval prostor do presbytáře. Hlavní oltář měl obraz sv.Blažeje, sklánícího se nad uzdravovaným nemocným. V nástavci byl obraz Nejsvětější Trojice.

Levý postranní oltář s moderním obrazem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova měl po stranách sochy sv.Lorence a sv. Agáthy a v nástavci obraz sv.Floriána. Pravý postranní oltář byl Mariánský a měl v nástavci obraz sv. Jana Nepomuckého a na menze nástavce sošky sv. Jana Nepomuckého a sv. Víta. Kazatelna měla reliéfy čtyř evangelistů. Byly tu dvě barokní zpovědnice. Blažejský poutní prapor z poloviny 19.století měl jako hlavní ozdobu Zjevení chlumské Matky Boží spícímu poutníkovi a Boží Matky s vyobrazením poutního kostela na Svaté Hoře u Příbrami.

Na branišovské poutě vzpomínal jeden pamětník z místních Němců (1965):

"Branišovský poutní kostel sv.Blažeje, nazývaný Kapperl, byl prastarý, naposledy přestavěn 1734. Kostel zastiňovala mohutná lípa, jejíž kmen mohli obejmout tři chlapci s široce rozevřenýma rukama. Rybník neměl nikdy žádnou pláž, avšak na kostelní straně klesal písečný břeh velmi mělce do vody, a to byla velká příležitost ke koupání. Zážitkem byl zdejší podzimní výlov. Rybník patřil klášteru. Z kláštera přijížděly povozy se sudy a odvážely si velmi pěkné kapry. Na břehu rybníka stával ještě tzv. Kapperlhaus. To byla myslivna klášterního lesního úřadu.

Proslulé a radostné bývaly poutě o svátku Kapperlfest. To byl církevní svátek pro celé okolí. Široko daleko byla již očekávána pouť a přijížděl kněz z Vidžína, aby zde sloužil bohoslužbu. Již za ranního úsvitu přijížděli z Toužimi obchodníci se svým zbožím, rozbili poblíž kostela své stánky a vyložili zboží - zemědělské nářadí jako kosy, hrábě, mlýnská kola, látky, boty, oblečení, zkrátka všechno možné. Každý dům ve vsi měl v ten den své hosty, především příbuzné. Proto se předem vařilo, peklo, smažilo, pak jedlo, pilo, vyprávělo a tancovalo.

Dnes obdivujeme staletou lípu, která je stále mohutnější, přestože byla zjevně poškozena bleskem. Má obvod 5 metrů a lavička na břehu je připravena pro nevelké množství vandrovníků.

Dominantnou místa je nedaleký Branišovský vrch vzhledem ke krásnému rozhledu do dálek na desítky kilometrů. Premonstrát Prof. Alois David tu dal zřídit malou hvězdárničku, který o prázdninách využíval k astronomickým pozorováním. Zub času ji rozvrátil, ale devítistěnný základ hvězdárny byl k vidění ještě před válkou. Před lety jsme nalezli na vrchu výrazný kopeček s kamennými schody, nepochybně místo Davidovy hvězdárničky.

Kdo to byl Alois DAVID ? Byl profesorem astronomie v Praze, později dokonce rektorem. Alois DAVID se narodil 8.12.1757 v nedalekých Dřevohryzech (zaniklé), vystudoval v Praze filosofii a matematiku a fyziku u profesora TESÁNKA, a též astronomii. Byl členem premonstrátského řádu v Teplé. Jako student pobýval v Praze často na hvězdárně a na své náklady navštívil řadu hvězdáren v Evropě. V letech 1806-1831 byl sekretářem České vědecké společnosti! V roce 1799 byl určen vedoucím pražské hvězdárny, 1805 se stal děkanem filosofické fakulty pražské univerzity a 1816 rektorem magnificem Karlovy univerzity. V roce 1832 se stal ředitelem České vědecké společnosti. Konec svého života trávil v klášteře Teplá, kde je i pochován. Jeho hrob na klášterním hřbitůvku byl upraven ještě kol roku 1975. David zemřel v 79 letech dne 22.2.1836.

Domovská stránka
	Karel Mejdrech