Stranky farnosti sv.Ludmily

Od 1. 9. 2009 jsem byl ustanoven farním vikářem ve farnosti sv. Ludmily. Co všechno v mém životě předcházelo tomuto ustanovení? – Možná se někteří ptají… Přijměte tedy krátké představení.

Narodil jsem se v jihočeském Milevsku 19. 4. 1979. Vedle hodných rodičů mám ještě staršího bratra. V rodině jsem „dostal do vínku“ (krom jiného) víru a hudbu. Vedle základní školy jsem navštěvoval ještě základní uměleckou školu – klavír. Později jsem začal hrát i na tubu. Společně s bratrem, který hraje na trubku, a taťkou hrajícím na trombon a baskřídlovku jsem mel možnost nabýt zkušeností muzikantských i lidských. Zhruba ve svých 11 letech jsem začal ministrovat, což ovšem netrvalo dlouho, protože jsem dostal možnost začít pravidelně hrát při nedělních mších svatých v okolí Milevska. Podstatně mě v životě ovlivnil příklad kněží – dnes spolubratří – tehdy žijících v milevském klášteru.

Za velmi mnoho vděčím období studia na Konzervatoři v Českých Budějovicích, kde jsem studoval obor Církevní hudba – varhany (1993–1999). Poznal jsem zde mnoho vzácných osobností ať už z řad profesorů a nebo spolužáků.

Na Boží volání k zasvěcenému životu a kněžské službě jsem odpověděl a někdy lépe či hůře odpovídám životem „v premonstrátských barvách“. Do Strahovského kláštera jsem nastoupil v srpnu 1999. Po ročním noviciátu jsem pak začal v roce 2000 studovat na KTF UK. Slavné sliby (2004), jáhenské svěcení (2004), kněžské svěcení (2005). I v době formace a studií můj život protkávala hudba – především gregoriánský chorál.

Říká se, že první kněžské místo je dar od Pána Boha. Pro mě se jím stala Jihlava se skvělými spolubratry a živou farností. Je to pro mě nezapomenutelný rok. Proto, když jsem dostal možnost ještě dalšího studia, se mi neodcházelo lehce.

Studium na Mozarteu v Salzburgu – obor Kirchenmusik – jsem absolvoval v období 2006–2009. Během tohoto studia jsem bydlel v Koleji sv. Benedikta u kláštera sv. Petra v Salzburgu a mel jsem tudíž možnost blíže poznat benediktiny a navázat s nimi kontakty. Cenná zkušenost se zahraničím, rakouskou a německou církví, nové hudební vzdělání, poznání nových inspirativních osobností – tak by se dal shrnout tento požehnaný čas.

Prosil jsem, abych mohl sloužit v živé farnosti, a bylo mi vyhoveno a dáno „v míře vrchovaté a natlačené“. Jsem za to vděčný.

Domovská stránka
	Christian Martin Pšenička O.Praem