Seminář "Problémy implementace Statutu Mezinárodního trestního soudu do právního řádu", Praha, 8. 6. 2004
Česká národní skupina Mezinárodní společnosti pro trestní právo (L´Association Internationale de Droit Pénal - AIDP) uspořádala dne 8. června 2004 v Praze, v prostorách Právnické fakulty Univerzity Karlovy, odborný seminář k tématu "Problémy implementace Statutu Mezinárodního trestního soudu do právního řádu". K uspořádání této odborné akce vedly národní skupinu dva hlavní důvody. Jednak to byla samozřejmě závažnost a aktuálnost problematiky související s přístupem České republiky k Římské smlouvě zakládající vznik a statut Mezinárodního trestního soudu. Tím druhým důvodem je snaha o oživení činnosti České národní skupiny AIDP a o zvýraznění její existence jako uskupení kvalifikovaných právních odborníků, kteří mohou reflektovat závažné teoretické i praktické problémy širšího společenského dosahu.
K tomu několik poznámek. Připomeňme, že AIDP je od roku 1950 akreditována jako nevládní organizace u OSN, podílí se na řadě činností orgánů OSN v oblasti prevence kriminality a zacházení s pachateli, a má konzultativní status u orgánů rady Evropy. AIDP v současné době má zhruba 3 000 individuálních členů v 99 zemích z řad právníků, kriminologů, penologů a odborníků z dalších společenských věd, nebo osob působících v oblasti trestní justice. Kromě individuálního členství jsou zaregistrovány jako kolektivní členové i právnické instituce, vědecká pracoviště, katedry vysokých škol aj. Národní skupiny AIDP působí ve 47 zemích. Valné shromáždění členů se koná každý 5. rok při příležitosti kongresu AIDP. Mezi důležité orgány AIDP patří Rada ředitelů, která se schází 1x ročně a reprezentuje národní skupiny AIDP.
I po rozdělení Československa působila ještě na počátku nového tisíciletí společná česko-slovenská národní skupina, jejíž činnost ovšem v posledních letech existence společné skupiny poněkud stagnovala. Tato situace vyvolala potřebu účelné reorganizace a byl proto zahájen proces rozdělení této národní skupiny na samostatnou českou a samostatnou slovenskou skupinu. Česká národní skupina formálně vznikla jako občanské sdružení v roce 2002. Zároveň nabyla na aktuálnosti otázka rozšíření členské základny České národní skupiny i rozšíření jejích odborných aktivit, což by odráželo úroveň naší právní vědy i erudici jejích představitelů. Tyto okolnosti proto připomněl ve svém úvodním slově předseda České národní skupiny AIDP JUDr. Otakar Motejl, který odborný seminář zahájil.
Zdá se, že poté, co byl slavnostně a s určitým entuziasmem podepsán Římský statut Mezinárodního trestního soudu (International Criminal Court - ICC), řada signatářských států jakoby ochabla ve svém úsilí o jeho neméně úspěšnou ratifikaci. To může být způsobeno mj. i tím, že praktické právní (a zejména ústavní) problémy začlenění hmotně právních a procesních ustanovení Statutu Mezinárodního trestního soudu do právních řádů jednotlivých zemí vyvolávají odbornou diskusi, polemiku či pochybnosti.
V mezinárodním společenství se projevuje zřetelná snaha účinně dopomoci tomu, aby Mezinárodní trestní soud začal efektivně působit v co nejkratší době. ICC je dítětem práva a politiky, podporovaným autoritou OSN. Tato vrcholná světová organizace byla v uplynulých desetiletích vtažena, ve větší či menší míře, do řady lokálních ozbrojených konfliktů, ve kterých se angažovala mnohdy jako jediný mírotvorný element, když selhávaly tradiční instrumenty mezinárodního práva.
Tato skutečnost se nesporně odráží v řadě ustanovení Římského statutu, což na jedné straně může být cenným příspěvkem k posílení mezinárodního práva (např. pokud jde o některé definice zločinů proti lidskosti), na straně druhé nelze nevidět obavy některých států, že ICC nezbytně povede k postupnému omezování suverenity signatářských států a tím i k oslabení role mezinárodního práva v tradičním smyslu. Mnohdy se také připomíná, že Římský statut byl připravován a schvalován pod velkým tlakem zainteresované veřejnosti (nejen odborné), což vedlo k nutným kompromisům, takže vznik ICC je spíše výsledkem, mezinárodně politického působení příslušných institucí (orgánů OSN), než přirozeným vyvrcholením vývoje mezinárodního práva v trestní oblasti. K tomu přistupují četně praktické implementační problémy, zejména definičního charakteru, i zásadní problémy ústavní kompatibility se Statutem ICC. Praktické implementační problémy by však neměly zastínit či přehlušit étos vzniku Mezinárodního trestního soudu. ICC by neměl být vnímám ani jako utopický projekt, ani by s jeho vznikem neměla být spojována nereálná očekávání. Nelze se také ztotožnit s názory, že právo by mělo být vzdáleno vlivům politiky. Mezinárodní trestní soud vyjadřuje, v nejobecnější rovině, přesvědčení a vůli mezinárodního společenství postavit hráz (odstrašit a potrestat) mocenské zvůli plodící nejvážnější zločiny a přerušit ten neustálý circulus viciosus ozbrojených konfliktů ničících výsledky civilizačního rozvoje.
Ambicí České národní skupiny AIDP bylo přispět, uspořádáním odborného semináře, ke kvalitní a fundované diskusi, která by blíže osvětlila některé problémy ztěžující ratifikaci Římského statutu Českou republikou, protože jde o úkol, ke kterému se může česká právnická obec kompetentně vyjádřit a usnadnit tak rozhodování ústavním činitelům i exekutivním orgánům.
Česká národní skupina AIDP proto zvolila jako téma svého odborného semináře "Problémy implementace Statutu Mezinárodního trestního soudu do právního řádu" a oslovila přední akademické pracovníky i představitele exekutivy, aby na semináři vystoupili s referáty k jednotlivým aspektům, podmiňujícím úspěch ratifikační procedury i v České republice. Na semináři zazněly čtyři hlavní referáty, k nimž proběhla rozsáhlá diskuse.
Prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc., vedoucí katedry mezinárodního práva PF UK v Praze, se ve svém příspěvku "Historie a charakter Mezinárodního trestního soudu" nejprve zabýval dosavadními snahami na poli mezinárodního trestního soudnictví, jejich charakteristikou, přednostmi i nedostatky. Zmínil mezinárodní vojenské tribunály vytvořené po II. světové válce, které zahrnovaly prvky staršího mezinárodního práva válečného, umožňujícího okupačním mocnostem organizovat prozatímní justici. Zabýval se ad hoc ustavenými mezinárodními trestními tribunály OSN pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a pro Rwandu (ICTR), s omezenou časovou a místní působností, Speciálním soudem pro Sierra Leone, vzniklým na základě dvoustranné dohody mezi OSN a vládou Sierra Leone, zvláštními panely na Východním Timoru, které vznikly na základě nařízení Přechodné správy OSN na Východním Timoru a jsou charakterizovány jako "internacionalizované" vnitrostátní tribunály. Připomněl aktuálně i povahu mimořádných soudních senátů s mezinárodními prvky v Kambodži, soudního systému v Kosovu upraveného nařízením dočasné správy OSN v Kosovu (UNMIK), a Iráckého zvláštního soudu pro zločiny proti lidskosti.
V další části svého referátu se věnoval genezi Mezinárodního trestního soudu od počátku 90. let až po vstup Římského statutu v platnost dne 1. 7. 2002, a charakteru samotného ICC, jeho základním principům, jurisdikci i procesním aspektům. Zdůraznil aktuální problémy činnosti ICC, spočívající v jeho vztahu k Radě bezpečnosti OSN, resp. jejím rezolucím, bránícím v některých případech zahájení vyšetřování či stíhání před ICC, a v tzv. dvoustranných smlouvách o beztrestnosti, které s odvoláním na článek 98 odst. 2 Římského statutu uzavírají USA s některými smluvními stranami Římského statutu i třetími zeměmi s cílem ochránit své občany před předáním ICC. V této souvislosti upozornil na nebezpečí fragmentace mezinárodního trestního soudnictví. Závěrem uvedl poznatky z prvních podnětů, jež byly adresovány Úřadu prokurátora ICC, zejména těch týkajících se situace v severovýchodní Ugandě a Demokratické republice Kongo.
JUDr. Bohumil Repík, CSc., emeritní soudce Evropského soudu pro lidská práva a člen řídícího výboru České národní skupiny AIDP přednesl referát "Problémy implementace Statutu Mezinárodního trestního soudu do trestního práva". Úvodem připomněl zásadní roli, kterou AIDP sehrála v procesu vzniku a realizace myšlenky vytvoření stálého mezinárodního trestního soudu. Referát se dále zabýval problémy, které přináší ratifikace Římského statutu při jeho implementaci do českého trestního práva hmotného i procesního. Jakkoliv mají tyto problémy také svůj ústavněprávní rozměr, není jejich podstatou změna či přizpůsobení Ústavy, ale naopak snaha o respektování Ústavy, zejména respektování ústavněprávních principů týkajících se trestního práva. Přednášející podrobně nastínil a z hlediska českého trestního práva rozebral dva základní problémové okruhy implementace Římského statutu: a) připravenost vnitrostátního práva k tomu, aby stát mohl uplatnit primární jurisdikci a sám stíhal zločiny dle Římského statutu, jak Římský statut předpokládá a mezinárodní právo ukládá, a b) přizpůsobení vnitrostátního práva s ohledem na splnění povinnosti státu spolupracovat s ICC uplatňujícím svou komplementární kompetenci stíhat zločiny podle Římského statutu.
Detailně se zabýval kompatibilitou ustanovení Římského statutu definujících jednotlivé zločiny a obecné principy trestněprávní povahy, a upravujících procesní otázky, s příslušnými ustanoveními českého trestního práva, přičemž mj. aktuálně vycházel z textu návrhu nového trestního zákoníku. Závěrem se nevyhnul otázce, zda ustanovení Římského statutu, týkající se trestního práva, která musejí být promítnuta do vnitrostátního právního řádu, integrovat do trestních kodexů, nebo transformovat zvláštním zákonem. V té souvislosti rovněž naznačil konkrétní způsoby, jakými by tato implementace mohla být provedena.
Referát JUDr. Jozefa Kandery, generálního ředitele sekce trestního práva Ministerstva spravedlnosti SR, na téma "Slovenské zkušenosti s ratifikací a implementací Statutu Mezinárodního trestního soudu", na semináři přednesl JUDr. Harald Stiffel, předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu SR. Slovenská republika ratifikovala Římský statut jako mezinárodní smlouvu 8. dubna 2002, přičemž platnosti pro SR Statut nabyl 1. 7. 2002. Přednášející popsal složitý proces ratifikace a posteskl si, že slovenská právnická veřejnost tomuto problému nevěnovala významnější pozornost. V průběhu ratifikačního procesu byl shledán neprůchodným návrh na ratifikaci spojenou se změnou Ústavy. Vláda SR akceptovala argumenty obhajující možnost ratifikace Římského statutu i bez předchozí změny Ústavy, nicméně tento problém patrně nelze pokládat za uzavřený.
Dále přednášející pohovořil o procesu implementace Římského statutu, který měl původně proběhnout v rámci rekodifikace trestního práva, ovšem vzhledem k odkladu rekodifikace ji předešel. Poukázal na důsledky, které má skutečnost, že Římský statut byl schválen Národní radou jako mezinárodní smlouva s předností před zákonem. Zmínil výhody i nevýhody postupu, kdy pro implementaci ustanovení obsahujících definice zločinů byla v některých případech zvolena metoda odkazovacích ustanovení, zařazených do slovenského trestního zákona. Zabýval se též kompatibilitou platného slovenského trestního práva s procesními ustanoveními Římského statutu. V souvislosti s debatou, která v české odborné veřejnosti a na politické scéně probíhá nejen ohledně ratifikace Římského statutu, ale i evropského zatýkacího rozkazu, bylo zajímavé vyslechnout, že i na Slovensku řeší problém, zda ústavněprávní zákaz nucení občana opustit vlast se vztahuje též na vydání občana jinému státu za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu, či nikoliv.
JUDr. Vladimír Král, 1. náměstek ministra spravedlnosti ČR, se ve svém referátu "Ústavněprávní problémy ratifikace statutu Mezinárodního trestního soudu v České republice" zabýval otázkou souladu Římského statutu, jako mezinárodní smlouvy vyžadující ratifikaci, s ústavním pořádkem České republiky. Při hodnocení vztahu Římského statutu k ústavnímu pořádku na základě čl. 10 a 10a Ústavy zmínil dva současně existují názory, kdy podle prvního z nich mezi nimi ani nemůže formálně být nesoulad, zatímco podle druhého se jedná o dva relativně nezávislé systémy existující vedle sebe, přičemž důraz se klade nikoliv na posuzování jejich souladu, ale jejich návaznosti.
Připomněl, že mezi Římským statutem a ústavním pořádkem určité formální rozpory existují, ať již se jedná o výsady či pravomoci některých ústavních činitelů či obecný zákaz nátlaku na občana k opuštění vlasti. Nastínil možné důsledky zachování současného stavu ústavního pořádku po případné ratifikaci Římského statutu. Uvedl princip, ze kterého vychází vláda při svých snahách uvést v rámci ratifikace ústavní pořádek a Římský statut do formálního souladu, a podle nějž by stát neměl vytvářet ústavní překážky bránící postihu určité kategorie pachatelů trestných činů a předem je předávat do výlučné pravomoci ICC. Věnoval se v této souvislosti několika neúspěšným legislativním návrhům vlády, zejména návrhu novelizace Ústavy a Listiny, předloženému Poslanecké sněmovně současně s novelou trestního řádu a trestního zákona zakotvující institut evropského zatýkacího rozkazu. Závěrem vyslovil názor, že budoucí ratifikace Římského statutu bude patrně spíše než výsledkem teoretických sporů o poměru ústavního pořádku a mezinárodních smluv produktem politické dohody a přesvědčení o potřebě takového řešení pro ČR.
Semináře se vedle hlavních vystupujících zúčastnilo na 40 představitelů akademické obce, justice i exekutivy z České republiky a Slovenska. Nakladatelství C.H.Beck vydalo sborník příspěvků ze semináře, který kromě zmíněných základních referátů obsahuje i příspěvky doc. JUDr. Vladimíra Kratochvíla, CSc., vedoucího katedry trestního práva PF MU v Brně a asistenta soudce Nejvyššího soudu ČR "Trestný čin (zločin) ve smyslu Statutu Mezinárodního trestního soudu - pojem a jeho implementace do právního řádu ČR", a doc. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D., předsedy senátu Nejvyššího soudu ČR a člena katedry trestního práva PF ZU v Plzni "Několik poznámek k implementaci Statutu Mezinárodního trestního soudu do vládního návrhu trestního zákoníku", které na semináři zazněly v rámci rozsáhlé diskuse k jednotlivým referátům. Sborník je k dispozici k nahlédnutí či zapůjčení mj. v knihovně Institutu pro kriminologii a sociální prevenci v Praze.