Dvě větve deliktní odpovědnosti – trestání soudní a trestání správní. Diskusní setkání České národní skupiny Mezinárodní společnosti pro trestní právo, Praha, 3. 10. 2019
Česká národní skupina Mezinárodní společnosti pro trestní právo (AIDP) pořádá každý rok diskusní setkání, na němž se scházejí přední odborníci z oblasti trestního práva a trestní justice, aby diskutovali nad vybraným tématem ze svého oboru. Dualismus deliktní odpovědnosti vyvolává řadu teoretických otázek a přináší některé problémy v aplikační praxi. Letošní diskusní setkání proto bylo věnováno právě vztahu mezi trestáním podle trestního a podle správního práva. Akce se uskutečnila 3. října již tradičně v prostorách Městského státního zastupitelství v Praze, které touto formou aktivity České národní skupiny AIDP podporuje dlouhodobě. Zúčastnilo se jí téměř třicet odborníků z řad soudců, státních zástupců, policistů, představitelů akademické sféry, pracovníků Institutu pro kriminologii a sociální prevenci a členů České národní skupiny AIDP. Hlavní referáty přednesli předseda národní skupiny a soudce Ústavního soudu prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., a vedoucí katedry správního práva a správní vědy Právnické fakulty UK doc. JUDr. Helena Prášková, CSc.
Na úvod setkání přivítal předseda národní skupiny prof. Fenyk účastníky a stručně připomenul historii národní skupiny. Česká národní skupina AIDP je spolkem, založeným jako tehdejší občanské sdružení v r. 2002. Historie národní skupiny je však mnohem delší a sahá hluboko před rok 1989. Samotná Mezinárodní společnost pro trestní právo (Association Internationale de Droit Pénal, AIDP) byla založena v roce 1924. Sdružuje individuální (jednotlivce) i kolektivní (instituce) členy. Členové AIDP z téže země se mohou spojit do národní skupiny. Česká národní skupina se podílí na činnosti AIDP. Předmětem činnosti národní skupiny je studium stavu a vývoje trestního práva doma i v cizině, včetně mezinárodního práva trestního, a podpora institucí a legislativy v této oblasti za účelem větší účinnosti ochrany společnosti při současném respektování zásad humanismu a lidských práv.
Ve svém hlavním příspěvku se pak prof. Fenyk zaměřil na problematiku trestní odpovědnosti z perspektivy právnických osob, tedy především na zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (TOPO). Nejprve stručně zmínil základní pravidla působnosti této právní úpravy, přičemž připomněl pozitivní i negativní vymezení subjektů (právnických osob), jež mohou být odpovědné za trestný čin, i vývoj způsobu stanovení okruhu trestných činů, jichž se právnické osoby mohou dopustit. Připojil vybrané statistické údaje o dosavadní aplikaci TOPO – např. v r. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání 1433 právnických osob a bylo vydáno 530 rozsudků (vč. nepravomocných), resp. 170 trestních příkazů (vč. nepravomocných) v trestních řízeních proti právnickým osobám. Nejčastěji bývají právnické osoby stíhány za trestné činy související s krácením či neodvedením daní a jinou hospodářskou trestnou činnost. Dále přednášející zrekapituloval formální i materiální podmínky trestní odpovědnosti právnických osob (přičitatelnost), a věnoval se i specifikům jednotlivých druhů trestů, které lze právnickým osobám uložit. V druhé části svého vystoupení se zabýval trestním řízením proti právnickým osobám, mj. ve vztahu k případnému správnímu řízení o tomtéž deliktu. Probral některé aplikační problémy, které v praxi vznikají v souvislosti s určováním místní příslušnosti, s informační povinností policie při zahájení trestního stíhání a skončení věci vůči příslušným orgánům veřejné moci a subjektům vedoucích různé rejstříky či registry, s možností společného řízení proti právnické osobě i fyzické osobě, s rušením či přeměnou právnické osoby během trestního stíhání, či se zajišťovacími opatřeními vůči právnickým osobám.
Doc. Prášková následně ve svém příspěvku představila reformu přestupkového práva, k níž v ČR došlo v roce 2017 v podobě přijetí tří právních předpisů – zákonů č. 250/2016 Sb., 251/2016 Sb., a 183/2017 Sb. Popsala cíle reformy, k nimž mj. patřilo sjednocení správního trestání. Podrobně se věnovala vybraným aplikačním problémům, jež reforma v této oblasti přinesla, resp. neodstranila. Upozornila, že „zvláštní část“ správního práva trestního je obsažena ve více než 250 zákonech a má podobu mnoha set a tisíc skutkových podstat správních deliktů. Pozastavila se nad skutečností, že zavádění nových skutkových podstat správních deliktů je v ČR zcela nekoordinované, kasuistické, úprava správních sankcí v jednotlivých zákonech je nejednotná a sporná. Na příkladech ilustrovala nárůst judicializace správního řízení, které je stále formálnější a stále více se podobá řízení trestnímu (přičemž ovšem na druhou stranu bývá často využíváno i zjednodušené příkazní řízení s vysokými sankcemi). Pokud jde o deliktní odpovědnost právnických osob, reforma byla inspirována TOPO, ovšem ne ve všech aspektech se to podle přednášející podařilo. Správní odpovědnost právnických osob je koncipována jako objektivní (což přináší problémy v případech pokusu či nepřímého pachatelství) a existuje již ve fázi vzniku právnické osoby. Přednášející vyslovila názor, že by byla vhodná bipartice či tripartice přestupků, které by se dělily na dva/tři druhy podle výše hrozící sankce, přičemž řízení o různých druzích přestupků by bylo různě složité. Závěrem poukázala na rozdíly v postavení správního orgánu a orgánu činného v trestním řízení (správní orgán často vykonává i správní dozor, je odborníkem v daném oboru, má těsnější vazbu na daný subjekt, s nímž řízení vede, má možnost přijmout určitá opatření ještě před zahájením přestupkového řízení, atd.).
V diskusi, která po obou příspěvcích následovala, zazněly mj. příklady z rozhodovací praxe Ústavního soudu, týkající se vztahu trestní a správní odpovědnosti, stíhání právnických osob apod. Bylo zmíněno, že dochází k postupnému sbližování trestněprávní a správněprávní úpravy deliktní odpovědnosti. Odborníci z praxe poukázali na „kompetenční spory“ mezi orgány činnými v trestním řízení a správními orgány, jež mohou vést k založení překážky věci rozsouzené. Zazněl i poznatek, že pro pachatele je někdy z hlediska hrozící sankce paradoxně výhodnější, když se jeho delikt projednává v trestním řízení, než v řízení správním. Diskutovány byly též možné dopady sankce zrušení právnické osoby na její zaměstnance.
Jako tradičně probíhalo diskusní setkání ve velmi otevřené a konstruktivní atmosféře a zájemci o problematiku dualismu deliktní odpovědnosti na něm mohli načerpat mnoho nových poznatků. Průběh akce potvrdil, že její formát, kdy zpravidla dva přední odborníci na dané téma vystoupí se svým pohledem na něj a následně je téma v diskusi rozebráno z dalších perspektiv zástupci různých profesí, je velmi vhodnou platformou pro rozvíjení odborné a korektní debaty nad aktuálními problémy trestního práva a souvisejících oborů. Proto bude Česká národní skupina AIDP v pořádání podobně zaměřených akcí pokračovat i v dalších letech.