Historie IKSP
Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) je pokračovatelem Výzkumného ústavu kriminalistiky, který byl založen v roce 1960, původně jako ústav tří resortů - generální prokuratury, ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra. V jeho rámci se začal rozvíjet i kriminologický výzkumy. Toto meziresortní, poměrně nezávislé postavení, umožnilo pod vedením prof. O. Novotného, po prof. Schubertovi druhého ředitele v historii ústavu, vznik relativně svobodného tvůrčího ovzduší, jehož výsledkem byly některé studie zásadního významu, např. práce o obecných problémech sociální patologie, o trestu smrti, recidivě a prostituci.
Po roce 1966 došlo spolu se změnou názvu instituce na Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře (VÚK) již k výlučné orientaci na kriminologický výzkum. Díky této tradici a návaznosti je po Cambridge Institute of Criminology, který existuje od roku 1959, IKSP druhým nejstarším kriminologickým výzkumným ústavem v Evropě. Nástup normalizace způsobil, že výsledky těchto prací zůstaly nevyužity a někteří pracovníci včetně prof. Novotného museli odejít. Výzkumný ústav kriminologický pak po dlouhou dobu působil pouze při Generální prokuratuře ČSSR. Nicméně i poté, v 70. a 80. letech 20. století, v dobách tvrdého ideologického dohledu, pracovali v ústavu někteří odborníci, kteří produkovali kvalitní práce nezatížené režimní deformací. Jednalo se především o studie k osobnosti mladistvého pachatele, výzkum skupinové trestné činnosti a výzkum kriminality Romů, které představovaly významnou součást tehdejší odborné poznatkové základny o těchto jevech.
V roce 1990 se začala psát nová etapa v historii IKSP. Období devadesátých let 20. století je spojeno se jménem JUDr. et PhDr. Otakara Osmančíka (1932-2012), který pracoval jako výzkumný pracovník již ve VÚK a v období normalizace musel ústav opustit. V roce 1989 se ústavu vrátil a od roku 1990 do roku 2000 zastával funkci jeho ředitele. Spolu s obměněným okruhem spolupracovníků se podstatně zasloužil o revitalizaci činnosti ústavu. V roce 1990 ústav přijal svůj současný název, což mělo především akcentovat prevenci jako efektivní nástroj kontroly kriminality a současně naznačit provázanost mezi kriminologií jako teoretickou i empirickou disciplínou a prevencí a trestní politikou jako jejím aplikovaným vyústěním.
V počátku devadesátých let se výzkumná činnost IKSP zaměřovala více na krátkodobé projekty výzkumu ve snaze přinášet rychlé poznatky k aktuálním problémům. K významným počinům, na nichž se IKSP počátkem devadesátých let podílel, byla formulace výzvy Československého helsinského výboru Právo občanů na bezpečnost, která analyzovala vývoj situace v oblasti kriminality a navrhovala celou řadu konkrétních krátkodobých i koncepčních opatření k ochraně před rostoucí kriminalitou a k její kontrole a prevenci.
Stále více se ale prosazovala snaha propojit tyto výzkumy s řešením dlouhodoběji koncipovaných výzkumných projektů, jejichž realizace je páteří současného vědeckého programu IKSP. Byla zahájena spolupráce se zahraničními kriminologickými pracovišti, navázány kontakty s mezinárodní odbornou veřejností, a IKSP se zapojil do mezinárodních výzkumných projektů. Například v roce 1991 se IKSP aktivně podílel na rozsáhlém mezinárodním výzkumu obětí trestné činnosti v gesci OSN, opakovaném pak v letech 1996 a 2000.
V roce 1994 byl IKSP převeden z působnosti Generální prokuratury do resortu Ministerstva spravedlnosti ČR. Tato organizační změna posílila orientaci na výzkumnou, studijní a analytickou činnost v oblasti trestního práva a justice a na otázky trestní politiky a kontroly zločinnosti jak z hledisek trestní represe, tak i z hledisek prevence kriminality.
V roce 2008 uvažovalo tehdejší vedení Ministerstva spravedlnosti ČR v rámci úsporných opatření ve státní správě o zrušení IKSP. Ke zrušení naštěstí nedošlo, nicméně byl redukován počet pracovníků IKSP. Současně bylo rozhodnuto o převedení veřejné odborné knihovny IKSP na Ministerstvo spravedlnosti ČR a její integraci s knihovnou ministerstva.
Rok 2010 byl pro IKSP mimořádný tím, že v tomto roce oslavil Institut padesáté výročí svého založení. K této příležitosti byla uspořádána mezinárodní odborná konference „Trestní politika, kriminalita a kriminologie: zkušenosti a nové výzvy“ ve dnech 16. a 17. září. Konference se zúčastnilo na šedesát předních odborníků z ČR i ze zahraničí. Záštitu nad konferencí převzal ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil. U příležitosti 50. výročí existence také IKSP připravil a vydal knižní publikaci „Kriminalita očima kriminologů“.
K rozvoji oboru kriminologie v ČR přispěl IKSP svým významným podílem na založení odborné České kriminologické společnosti v roce 2012. V roce 2014 se podílel na organizaci 14. Výroční konference Evropské kriminologické společnosti, která se uskutečnila v Praze ve dnech 10. – 13. září a přilákala do našeho hlavního města více než tisíc předních kriminologů z celého světa.
50 let IKSP – mezinárodní odborná konference (Praha, 16. – 17. 9. 2010)
Institut pro kriminologii a sociální prevenci oslavil v roce 2010 významné výročí - jeho historie se začala psát v roce 1960, kdy byl založen pod názvem Výzkumný ústav kriminalistiky. U příležitosti tohoto výročí uspořádal Institut ve dnech 16. - 17. září 2010 mezinárodní odbornou konferenci na téma trestní politika, kriminalita a kriminologie - zkušenosti a nové výzvy. Konference se zúčastnila řada významných domácích i zahraničních kriminologů, mimo jiné H. Kury (Max Planck Institute), J. Sarnecki (Stockholmská Univerzita), G. Hill (Mezinárodní vědecká a odborná poradní rada OSN pro otázky prevence kriminality a trestní justice), S. Redo (Úřad OSN pro drogy a kriminalitu), O. Novotný (Právnická fakulta UK) či H. Válková (Západočeská univerzita Plzeň). Nechyběli ani představitelé nejvýznamnějších institucí z oblasti naší justice (například ústavní soudce J. Musil nebo ředitel Probační a mediační služby P. Štern). Záštitu nad konferencí přijal ministr spravedlnosti České republiky J. Pospíšil, v rámci jejího programu vystoupil jeho náměstek F. Melzer.
Příspěvky z konference:
Cejp, M.: Kriminogenní faktory
Dianiška, G. - Strémy, T.: Trestná politika v Slovenskej republike a ekonomická kriminalita
Durnescu, I.: Pains of Probation
Hill, G.: Use of Evidence Based Practices
Hulmáková, J.: Trendy sankční politiky
Jager, M.: Social Welfare, Crime and Crime Policy.doc
Karabec, Z.: Proměny trestní politiky v ČR
Kratochvíl, V.: Trestněpolitické aspekty Smlouvy o ústavě pro Evropu
Lubelcová, G.: Aktuálné kriminologoické otázky a perspektívy
Marešová, A.: Analýza trendů kriminality v ČR k 31.12.2009
Matoušková, A.: Možnosti práce s pachatelem a obětí v době rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného na svobodu
Musil, J.: Úvaha o přepináni trestni represe
Redo, S.: Criminology and Social Policy
Scheinost, M.: Úvodní vystoupení
Štern, P.: Alternativní sankce a opatření ve 21. století
Válková, H.: Trestní politika a nový český trestní zákoník
VanDuyne, P.: Threat, risk and (organised) crime
Večerka, K.: Mládež a prevence kriminality
Vitoušová, P.: Pomoc obětem trestných činů